Výstava „Doba ledová - největší savci“ si klade za cíl seznámit širokou veřejnost s vyhynulými zvířaty čtvrtohor. Čtvrtohory, neboli kvartér, je nejmladší období historie Země, které začalo před asi 1,8 miliony lety a trvá do současnosti. Většina živočichů, které v rámci této výstavy představujeme, vyhynula na konci poslední doby ledové, tedy asi před 10.000 lety.
Kromě dobře známých zvířat, jako je například mamut, šavlozubý tygr nebo nosorožec, se můžete seznámit i se zvířaty téměř neznámými. Takovým je například impozantní jednorožec Elasmothérium, velebobr Castoroides, který obýval severní Ameriku, nebo jihoameričtí lenochod Megatherium a pásovec Glyptodon. Jediným zástupcem mimo skupinu savců je zde obří pták Moa (Dinornis) z Nového Zélandu. Pták Moa a stejně tak pratur (Bos primigenius) přežili mnohem déle a oba druhy vyhynuly až v 17. století, kdy byly vyhubeny zásahem člověka.
Tato výstava má umožnit návštěvníkům blízké setkání s giganty žijícími před mnoha tisíci lety, kteří ovládali Zemi během období, které nazýváme „Doba ledová“. Máme jedinečnou možnost podívat se na tato zvířata zblízka, uvědomit si jejich ohromující velikost a seznámit se nejenom s jejich pravou podobou, ale i způsobem života.
Věříme, že si návštěvníci, rodiče s dětmi i žáci a studenti odnesou nové poznatky o největších savcích, kteří kdy obývali naši planetu.
Savci vládnou Zemi již 65 milionů let.Během té doby dokázali osídlit všechna prostředí i úspěšně vzdorovat rozmarům přírody.Výstavou se Vám snažíme přiblížit 11 nejdůmyslnějších gigantů, kteří se dokonale přizpůsobili svému prostředí, které se před 1,8 milionem let ocitlo v šoku po delším období stability.Teplá období střídala různě dlouhá období krutého mrazu – doby ledové.
Zdá se že být velký má celou řadu výhod: Vaše tělo bude schopno lépe čelit chladu a okruh Vašich nepřátel se mnohonásobně zmenší. Je li tedy dostatek prostoru a stravy je dobré být velký!
Přesvědčili se o tom dinosauři v druhohorách, nebo členovci v prvohorách- vzpomeňte na třímetrovou stonožku rodu Arthropleura, pravážku Meganeura s rozpětím třičtvrtě metru.
Po té co se savci konečně vymanili ze stínu dinosaurů a obřích ptáků, začali i oni svá těla zvětšovat. Během třetihor vytvořily celou řadu prapodivných forem v čele s největším suchozemským savcem všech dob Indrigotheriem. Největšími savci žijícími na souši ve čtvrtohorách jsou chobotnatci. Patrně jejich nejznámější vyhynulý představitel je srstnatý mamut.
Jak už jeho název napovídá, před tuhými mrazy ho chránila srst, místy až 80 cm dlouhá. Život mamutů a jejich sociální chování se patrně příliš nelišilo od současných slonů. Žili v rodinných stádech s vůdčí samicí a jejími dcerami. Samci byli samotářská nerudná stvoření přicházející jen v době říje. Zánik mamutů je stále tak trochu zahalen rouškou tajemna. Zdá se že příčin bylo víc. Rychlý ústup tundy na sever, tedy změna jejich přirozeného prostředí. Masivní lov člověkem, mamut do té doby neměl přirozeného nepřítele, než naši předkové začali rozvíjet své loveckých dovedností a techniky. Nabízí se i možnost choroby, zvlášť je-li populace oslabená může to spustil lavinu dalšího slábnutí druhu až jeho úplného vymření. Poslední nálezy ukazují, že poslední populace tzv trpasličích mamutů vyhynula na Wrangelově ostrově snad jen před 1500 lety.
I na jihoamerickém kontinentě žila ohromná zvířata, bezpochyby největším z nich byl gigantický lenochod Megaterium. V chladných jižních oblastech byl i on kryt hustou a dlouhou srstí. Zdá se, že zánik těchto tvorů má na svědomí opět změna klimatu. Dokladem, toho, co se vyvine z drobečka velikosti ptáka Kiwi, má- li k tomu příležitost je monstrózní Moa z Nového Zélandu. Tento ostrovní obr byl před příchodem člověka zastoupen devíti druhy, z nichž největší Dinornis Giganteus dosahoval úctyhodných 4 m výšky. U tohoto tvora důvod jeho zániku známe bohužel až příliš dobře. Masivní lov domorodých maorů a změna životního prostředí, kterou vyvolali zemědělskou činností si vyžádali své. Krutým důkazem jsou nálezy koster moa ve vzpřímených pozicích v rašeliništích. Nešťastní ptáci se utopili v močálech vyhnáni člověkem ze svých přirozených stanovišť. Smutný důkaz toho, že i přírodní národy dokážou vyhubit živočišný druh, pokud k tomu mají příležitost a prostředky.
Vymření nebo také vyhynutí (extinkce) je konec existence určitého biologického taxonu, nejčastěji druhu. Jako vymření druhu se označuje moment, kdy zemře poslední příslušník daného druhu. Pokud vymření nastalo v geologické historii Země, určuje se přibližný čas podle fosilního záznamu. Odhaduje se, že v průběhu historie žilo na Zemi až 50 miliard různých druhů. V dnešní době jich žije asi tisícina. Znamená to tedy, že 99,9 % druhů v průběhu let vyhynulo.
V historii planety Země máme záznamy o mnoha vymíráních, z nichž pět se označuje jako velká vymírání, při kterých byly ztráty organismů enormně vysoké.
Mezi tzv. „Velkou pětku“ patří tato vymírání:
Ovšem vymírání přinášejí i určité bonusy. Hromadné vymření spousty druhů vytvoří vlastně „prázdný prostor“, ve kterém mohou vzniknout evoluční novinky a kde může proběhnout evoluce nových vývojových linií. K obnovení biologické diverzity na úroveň před vymíráním dochází podle nových výzkumů za „pouhých“ 5 milionů let.